Nejčastější předsudky týkající se peněz v neziskovém sektoru. Máte taky nějaký?

Často se setkávám se zakořeněným názorem, který bych neváhal označit za předsudek, že nezisková organizace je zaměřená sociálně, lidi jsou v nich „alternativní“ a obvykle pro „komerční“ život nepoužitelní (proto přece dělají v neziskovce, nikdo je nechce zaměstnat) a závislí na dotacích státu nebo Evropské komise. Ne že by takové případy neexistovaly. Ale celkově trpí neziskový sektor tím, že veřejnost věří svým předsudkům, za které ovšem nezisk nemůže.

Neziskový sektor tedy nepotřebuje peníze?

Už jen ten název. „Neziskový“. Je velmi obtížné lidem vysvětlit, že peníze neziskovka potřebuje – jako kdokoliv jiný. „Neziskový“ totiž znamená „ne pro zisk“, anglicky „non for profit“. Tedy, že aktivity organizace nesměřují k vytvoření zisku (jak to dělá soukromý sektor), nýbrž realizují něco, co společnost nebo stát (vládní sektor) zanedbávají nebo nejsou schopny vytvořit či poskytnout. Takže se „neziskovému“ sektoru také říká třetí sektor (první je vládní, státní, druhý soukromý, komerční).

Docela v tomto kontextu chápu absurditu stavu, kdy je nevládní nezisková organizace finančně závislá na dotacích z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Ale to je podle mého dočasný stav daný absencí dostatečně dlouhé historie třetího sektoru v ČR a tedy nedostatku vhodných finančních zdrojů. Změní se to.

Neziskovka nejsou jen sociální služby

Tohle klišé je otravné, ale opět jsem optimista, neplatí to stoprocentně a postupně se to zlepšuje díky (sic!) mizérii společenské situace, kdy se vznikající občanské aktivity logicky formují jako neziskovky. Přesto je ale stále dost lidí, kteří pod pojmem neziskovka vidí jen postižené děti, Romčata, Afriku, radikální ekology nebo ústavy.

K tíži malých organizací působí mediální akce Člověka v tísni, Kuřete, Pastelky a dalších velkých organizací, které získaly globální (republikovou) scénu. Oni to samozřejmě dělají dobře, ale zásadně ovlivňují pohled veřejnosti na třetí sektor. Probít se do celostátní mediální pozornosti nebo získat významného partnera považuji za téměř nemožné.(Netvrdím, že to má být hlavní cíl aktivit.)

Jak se teda živíte?

Velké firmy obvykle zřídí nadaci nebo fond, správní rada stanoví priority (obvykle děti v ústavech, lidi s hendikepem nebo podpora nadaných) a peníze se různě rozdělují. Nenašel jsem žádný soukromý zdroj, který by se nevěnoval sociálním tématům a podporoval zcela originální oblasti lidských aktivit (když pominu „náš“ software, co třeba podpora amatérských filmařů, péče o účastníky odboje nebo podpora myšlení a logiky třeba prostřednictvím soutěží?). Všichni podporují zhruba deset kapitol. Rozumím tomu, dá se to kvantifikovat a dobře propagovat. Jde také ve velké míře o společenskou odpovědnost firem (CSR), tedy o budování goodwillu (Dům financí: Goodwill podniku). Příklady podpory:

  • Nadace ČEZ – množství programů zaměřených na podporu dětí a mládeže (hřiště, učebny), hendikepovaných, vybraných organizací; celkově motiv „odstraňování bariér“ – sociální téma
  • Nadační fond Dalkia – zlepšování životního prostředí, podpora zaměstnanců v tíživé situaci, minigranty pro zaměstnance
  • Komerční banka – babyboxy, nákupy léčebných přístrojů, náhradní rodinná péče, podpora sociálních zařízení.

Problém je to pro neziskovku, která se těmto tématům nevěnuje – odpadá jí důležitý finanční zdroj. Nezbývá jí, než se zaměřit na menší potenciální donátory a hledat je lokálně (geograficky nebo oborově). Jenže ti malí jsou chudí a žádné fondy nezřizují. Čest výjimkám.

Vy prodáváte X, proč o sobě tvrdíte, že jste neziskovka?!

Neziskovka obvykle drží nějaké živnostenské listy (prodej, nákup apod.), aby mohla alespoň nějaké peníze generovat sama. Mělo by jít o maximálně 49% příjmů, protože pak už jde opravdu spíše o podnikání. Takový problém ale podle mě žádná neziskovka neřeší, spíše stále peníze hledá.

Nabízí tedy své služby či prodává hrnečky, inkasuje za ně peníze, ale zároveň není vždy zcela konkurenceschopná a každý OSVČ, firma nebo jiná neziskovka působící ve stejné oblasti její příjmy snižuje. Příjmy z vedlejších činností jsou „jen“ dalším finančním zdrojem, kterých bych organizace měla mít několik. A to proto, že na rozdíl od firmy nezíská od nikoho provozní úvěr (Banky podporují neziskový sektor jen formálně) a nepřipravuje pro trh novou službu nebo produkt, který jí vykryje ztráty minulého období. Dělá totiž něco, co nikdo jiný dělat nechce nebo nemůže. Protože se na tom obvykle nedá vydělat.

A právě proto existují neziskovky. Divné, co? 🙂

2 komentáře u „Nejčastější předsudky týkající se peněz v neziskovém sektoru. Máte taky nějaký?“

  1. Tohle je divná věta „ Nabízí tedy své služby či prodává hrnečky, inkasuje za ně peníze, ale zároveň není vždy zcela konkurenceschopná a každý OSVČ, firma nebo jiná neziskovka působící ve stejné oblasti její příjmy snižuje“.

    Úplně stejně mohu jako živnostník nebo firma napsat, že neziskova působící ve stejné oblasti jako já mi snižuje příjmy.

    • Ano, pokud ta neziskovka bude tak dobrá, že vedle svých neziskových činností je schopná konkurovat podnikatelům. Moc si to nedovedu představit. Neziskovka má kousek podnikání jako znouzectnost, kdežto OSVČ jako hlavní činnost. Vidím v tom velký rozdíl.

Komentáře nejsou povoleny.