Příklad nefunkčního fundraisingového e-mailu – jak bychom to udělali my (konkrétní příklad)

V nedávném článku jsem psal o jednom fundraisingovém e-mailu, který nepovažuji za úplně povedený. V tomto článku přináším návrh toho, jak bych takovou prosbu o dar psal já. Vycházím přitom z pravidel, která jsem přečetl v odborné literatuře a mnohá z nich vyzkoušel ve vlastních e-mailech.

Odesílatel, předmět e-mailu

Odesílatel je jméno zobrazené u e-mailové adresy. Jsou to tedy dva údaje: jméno odesílatele a jeho adresa. Jméno může být jméno ředitele, fundraisera nebo název organizace, e-mail by měl být oficiální kontakt do organizace, případně adresa určená pro rozesílku fundraisingových e-mailů a příjem reakcí na ně. Pokud tu možnost máte, vytvořte adresu podle názvu projektu, na který peníze žádáte (můžete mít aktivních více kampaní), příklad autoprodeti@vasesdruzeni.cz, a nastavte ji jako adresu pro odpověď. Je to trochu složitější, ale považuji to za důležité.

Adresy na Seznamu na mě působí amatérsky, ale je mi jasné, že s tím nic neudělám. Zkuste v rámci sponzoringu získat doménu zdarma, získáte i své e-mailové adresy (reditel@vasesdruzeni.cz, dary@vasesdruzeni.cz apod.).

O předmětu zprávy bylo napsáno množství informací, jejichž hlavní sdělení je: předmět rozhoduje o tom, zda si adresát vaši zprávu přečte. Na jeho přesvědčení máte zhruba dvě sekundy, kdy zprávu buď otevře, nebo smaže. Máte tedy hodně práce a málo času, abyste zaujali. Nedokážu poradit jediný dokonalý předmět, ale já sám používám slovesa – rozhodně omezuji „jmenná skupenství“ jako např. Občanské sdružení XYZ – info (viz minulý článek). Použil bych zřejmě některý z následujících nápadů, ale přemýšlel bych nad ním nejdéle ze všech složek e-mailu (toto nejsou úplně odladěné příklady, jen náměty):

  • Lepší šanci než tuto už nedostanete
  • Věnujte kousek běžného života Petrovi a Janě
  • Vzpomenete si, co se stalo v roce 2006?
  • Vzpomenete si, co jste dělali v roce 2006?
  • Jak velký je váš byt?

Samotný text

V těle mailu bych psal o tom, co se darem změní k lepšímu a popsal bych situaci, která klientovi pomůže a v dárci vyvolá dobrý pocit. Použil bych v omezené míře formátování textu, grafické prvky a strukturování textu. Na konci bych uvedl post scriptum, což je prý nejčtenější část e-mailů. 🙂

Co se týče formulací, funguje osa „popis problému – řešení – apel“. Ale to je přesně to know how, na něhož neexistuje univerzální recept a je potřeba stále trénovat. Nicméně za nezbytné považuji uvést následující informace:

  • výši částky, o kterou žádáte
  • účel, na který budou peníze použity
  • datum, do kdy se má částka poslat
  • kontaktní informace na osobu, která vám poskytne podrobné informace o zpracování darů
  • a pochopitelně číslo účtu, kam peníze poslat

E-mail by měl končit jménem fundraisera nebo ředitele, s plnou adresou organizace, telefonem, e-mailem. Vhodné je uvést (byť služební) číslo na mobil jako přímé osobní spojení.

Takže tady to je, Příklad fundraisingového e-mailu: Prosba o darzajímají mě postřehy a reakce. Díky. (Všechny informace jsou smyšlené.)


FR mail - prosba o dar, příklad

14 komentářů u “Příklad nefunkčního fundraisingového e-mailu – jak bychom to udělali my (konkrétní příklad)

  1. Tebou popsaný příklad je opravdu dobrý. Jen bych se vyvarovala tolika barviček v těle zprávy, na každého to nemusí působit dobře (stejně jako kombinace patkového a bezpatkového fontu). Obsahově pěkné a silné.

  2. Souhlasím s rionkem. V emailu nemá smysl používat bezpatkové písmo, neb „se čte z konvenční zrakové vzdálenosti“ (slovy našeho profesora informatiky).

    Kurzíva mi nějak nešmakuje. Mám i ní pocit, jako by se jí zvýraznění text autor snažil schovat. Když je to samostatný řádek, tak se to dá, horší by bylo, kdyby to bylo uprostřed textu. Kurzívu bych použil hlavně na citaci…

    Nevzpomenu si, kdo to tak dělá, ale co týče zvětšení a obarvení úseků, tak to dělá nějaké stránka, která SPAMuje mi občas mail. Mám radši spíše nějaké distingované zvýraznění, hlavně bold v kombinaci se zvětšení.

    A to datum… („30.X.“) Nemám moc zkušeností, že by to tak někdo psal (ale mám pocit, že jo…). Já preferuju vypsání měsíce. A v tomhle případě mi to přijde i lepší.

    (…proč to vlastně píšu, když jen opakuju, co říkala rionka…)

  3. Já dávám nevyžádanému mailu sekundu, nanejvýš dvě. To stačí k letmému oskenování prvního odstavce očima. Pokud během této doby vidím rozmarné fonty, barvy jako papoušek či dokonce nějakou animaci, dále nepřemýšlím a mačkám Delete.
    Takže pokud mě někdo chcete úspěšně spamovat, použijte plain text se zvýrazněním klíčových slov *hvězdičkovou konvencí*, rozčleněný do několika málo odstavců.

    • S tímto nemohu nic jiného než souhlasit.S kamarádkou rozesílám čistě informační email. Ona jej poskládala jako krýsný HTML email plný odrážek. Abych se přiznal, email je krásný, ale já při otevření hned dojdu k závěru, že se jedná o hromadně rozesílanou poštu. Vynakládáme proto maximální úsilí k perzonifikaci emailu. Zde bych tedy poznamenal, že hned po předmětu řeším oslovení. Pokud v emailu najdu:

      „Dobrý den maminky a tatínkové, zaměstnanci i zaměstnavatelé…“ => přestávám číst
      „Dobrý den,“ => šance na dočtení emailu stoupají… ale není to ono.
      „Dobrý den pane Syrový“ => čtu i kdyby to byla kravina. Prostě někdo píše mé osobě, musel to napsat, vymyslet, není fér to mazat.

      Dokonce bych možná tvrdil, že dle mého názoru je oslovení v emailu to nejdůležitější. Je ale důležité, abych věřil, že email psal člověk. Emaily typu „Dear Jaroslav S.“ a podobné taktéž nečtu.

  4. Já bych ten mail taky vyhodil do koše.

    Přečetl bych první odstavec, druhý odstavec – stále nic. Když nevyžádaný mail v prvních dvou odstavcích neřekne o co mu jde, nazdar. A to často ještě čtu jen první odstavec.

    Hraní na emoce je fajn, akorát to dělají všichni. Od televize Nova, novin, lidí v našem okolí, bezpočtu reklam, politické strany a já nevím kdo a co ještě.

    Doba je natolik rychlá, že číst denně a dočíst 10 a více věcí, které se pokouší vtáhnout do emocí je něco proti čemu jsou lidé už otrlí. Pokud oslovujete ženy, má to emocionálno asi význam, ale obávám se, že kasu většinou drží muži.

    Osobně si myslím, že příkladný mail by většina lidí vyhodila rychleji než spam. Já osobně bych ho napsal zcela jinak. Emoce bych nahradil vhodným obrázkem. Tím vstřebáte emocionální sdělení asi tak 1000× rychleji bez toho aby ho člověk zahodil. Do první odstavce bych se představil a řekl co dělám, a co jsem významného (natolik významného aby dárce to ocenil) udělal.

    Papouškové barvičky vypadající jako práce dítěte z 1. třídy základní školy, stejně tak jako předvedení příjemci, že jsem se právě naučil používat řezy fontů je hezké, ale urychlují směr koš.

    Pro muže je důležité v prvním, maximálně začátku druhém odstavci představit cíl a výsledek toho chcete alespoň v náznakové formě. Pro ženy pak emoce.

    Sorry, ale vydírání emocí je tolik, že to přestává účinkovat. Navíc se těžko můžete měřit s institucemi, které si na vydírání pozvou nejlepší psychology, reklmaní agenturu a PR v profesionální úrovni. A tito nastavují laťku odolnosti proti emocím a podobným příběhům daleko výše, než to co napíšete vy.

    Osobně bych ukázkový mail hodil do koše cca po jedné až dvou sekundách, spíše tipuji na tu jednu vteřinu.

  5. Zrovna si lámu hlavu nad tou nejsprávnější formulací dopisu pro naši organizaci a narazila jsme na tento článek.
    S psaním direct emialů a podobných mám už několikaleté zkušenosti a upřímně tento Váš vzorový dopis jsem dočetla jen proto, že měl být právě „vzorový“.
    Přijít mi do pošty – přežil by první část, kde mi kdosi (nevím kdo mě oslovuje) říká cosi, co mě nezajímá.
    Jak bylo psáno výše – emoce jsou dneska všude, každá media na nás chrlí srdcervoucí příběhy a když ve skutečnosti takové nejsou jsou ještě podmíněny dramatickou hudbou, dramatickými obrazy apod. Podle mého názoru zbytečné a umělé.
    Z mé zkušenosti můžu doporučit psát dopisy opravdu co nejiindividuálnějším způsobem. Oslovení „Dobrý den pane Nováku, „, je samozřejmé. Vymyslet takový text, který nepůsobí univerzálně, žádné trapné fráze o citech a obrovské potřebě pomoci. Jasně, stručně, výstižně, zdvořile a se závěrečným pošťouchnutím pro nerozhodné třeba právě v P.S.
    Moje P.S. – Váš blog je super 🙂

  6. Díky za komentář, nicméně nikde jsem nepsal slovo vzor. To jste zřejmě očekávala vy, ale já jsem to s tímto záměrem nepsal. Není to žádný vzor, není mi známo, že by život fungoval podle šablon a připravených vzorů.

    Je to inspirace, můj názor. Toť vše.

    Nechtěla byste své zkušenosti shrnout do nějakého článku?

    Díky za odpověď.

    • Máte pravdu, myslela jsem tím vzor podle Vás, ne všeobecný. Špatně jsem to popsala.
      O článek se mohu pokusit, na přesně jaké téma by měl být?
      Pěkný den

      • Co třeba: „Jak napsat úspěšný fundraisingový dopis“? Myšleno papírový. Píšete, že máte zkušenosti – jistě nejenom mě by zajímaly… Ukázat nějaký svůj úspěch, poradit, jak psát dobré dopisy…

  7. Obsahově OK, ale vzhled šílenost 🙂 Působí to jako spam, neprofi, nepříjemné pro oko, chaos fontů a barev…

  8. Neskutečně komerční až laciné, působí to na mne jako článek v bulváru. Rozhodně ne důvěryhodně. Jak znění (podání obsahu), tak naprosto šílená úprava. Kdyby mi toto přišlo na e-mail, hned bych hledala nějaký skrytý záměr. Na Vašem místě bych jednoduše popsala pravdu – chceme pomoci tomu a tomu člověku nebo lidem – a budeme vděčni za každého,kdo nám tu pomoc pomůže zrealizovat. Srdcem, tak jak to cítím, bez vymýšlení marketingových tahů a psychoher, které už jsou okoukané. Omlouvám se za upřímnost, neumím to jinak. Přeji mnoho úspěchů.

Napsat komentář